Historie sportovní výživy

Vrcholový sport se neustále posouvá kupředu, a spolu s tím jsou na sportovce kladeny stále větší nároky. Zatímco v historii se řešila zejména samotná fyzická a technická příprava, postupem času se k ní přidaly i další obory, které ovlivňují sportovcův výkon. Nejprve se začalo řešit stravování, potom se přidaly různé regenerační techniky a význam spánku. Dnešní moderní doba však přidává i psychologii a klade velký důraz i na mentální přípravu. Když si vezmeme všechny tyto obory, jsou na sobě závislé a navzájem se ovlivňují. Pokud chce sportovec podat maximální výkon musí být všechny 4 pilíře v naprosté harmonii. Špatný spánek naruší psychiku sportovce, špatná strava naruší tréninkové výkony atd.

Řecká antika

O rozvoj sportu a sportovní stravy se nejvíce zasloužili antičtí Řekové. Vznik antických olympijských her je považován za kolébku moderního sportu. Olympijské hry se pořádaly od 8. století před naším letopočtem až do 4. století našeho letopočtu. Starověké Řecko pořádalo tyto hry v Olympii pravidelně každé 4 roky. Když získala římská říše převahu a Řecko bylo poraženo, Římané v této tradici pokračovali, i když po malé přestávce. Řecká ideologie razila termín Kalokagathia, což lze vyjádřit slovy tělesná a duševní harmonie a dokonalost. V antických hrách byli nejvýznamnější hlavně Sparta a Athény. Sport se dostal do popředí a bylo v zájmu státu, aby ho podporoval, protože zdravé a fyzicky zdatné obyvatelstvo je ideální pro budování armády. Sparta se soustředila právě hlavně na budování armády a tomu bylo přizpůsobeno cvičení i strava. Spartská strava byla velice střídmá, většinou se jednalo o vývar a pokrmy z lokálních zemědělských plodin. Často konzumovali např. ječný chléb. Sparťané nežili, aby jedli, ale jedli, aby žili.

Athény oproti tomu byli zaměřeny více na komplexní přístup a ze sportu se vyučovala např. gymnastika nebo atletika. Jejich strava se údajně skládala ze sušených fíků, pšenice a sýra. Athény byli také jedni z prvních, kde měli sportovci svoje osobní trenéry a výživové poradce. Lidé si začínali uvědomovat spojitost mezi sportovním výkonem a správnou stravou. Vznikaly první dietní systémy.

Za nejznámějšího trenéra na antických olympiádách je považován Ikkos z Tarrentu. Zavedl přísně regulovanou životosprávu včetně diet. Lehkým atletům doporučoval pšeničný chléb, fíky, sýry, mléko a ovoce. Těžkým atletům a převážně bojovníkům doporučoval maso, konkrétně hovězí, kozí a jelení.

Římská antika

Římský sport byl ovlivněn hlavně profesionální armádou, kterou římská říše disponovala. Sport byl součástí vojenské přípravy a sportovní aktivity byly hlavně bojového stylu (box, zápas atd.). Díky tomu, že byl sport jen pro vojáky, došlo k pasivitě běžných občanů, kteří se usadili na tribuny gladiátorských her jako diváci. Všichni známe gladiátory a umíme si je představit, jak se ale stravovali? Rakouští vědci provedli rozbor úlomků kostí přibližně 70 pohřbených gladiátorů a zjistili, že jejich stravou byla především ječmenná kaše, fazole a sušené ovoce. Tato strava byla jednotvárná a nevyhovující. Cílem nebylo mít ty nejlepší atlety, ale dostatečně je nakrmit a zvýšit procento tělesného tuku, které by chránilo proti sečným ranám. Proto byly voleny běžné a energeticky bohaté potraviny. Maso bylo výsadou pouze pro bohaté. S příchodem křesťanství se zájem o sport vytratil a olympijské hry byly zrušeny.

19. stol

V 19. století se začal sport opět dostávat do podvědomí. Byl zařazen do školní výuky a vznikali mládežnické spolky. Byl založen mezinárodní olympijský výbor a došlo k obnovení Olympijských her v roce 1896. S rozvojem sportu došlo i k rozvoji sportovní výživy o kterou se nyní začali zajímat i vědci. Vědce ovšem nepřivedl sport samotný, ale měnící se náplň práce, kdy se postupně těžká fyzická práce měnila práci v kancelářskou. Díky tomu začalo přibývat lidí s nadváhou. Vědecká doporučení byla často složená z dietního režimu, půstu, vodoléčby a pohybové aktivity.

V tomto období se objevil první spor o tom, zda je vhodnější živočišná nebo rostlinná strava. Chemik Justus Liebig přišel se svojí teorií o živočišné stravě jako základním zdrojem síly lidského svalstva. Jeho doporučení mimo jiné zahrnovalo 120 g živočišné bílkoviny denně. Jeho oponenti byly většinou malé vegetariánské spolky.

Postupně začaly vznikat i jiné výživové směry, např. celozrnná teorie od Gustava Schlickeysena, která propagovala hlavně konzumaci ovoce, zeleniny a ořechů, spojené s velkou fyzickou aktivitou. Dále tu byla teorie plnohodnotné výživy od Wernera Kollatha, která si kladla za cíl vědecky zdůvodnit syrovou rostlinnou stravu. Ragnar Berg a Carl Röseh měli zase teorii o doplňcích stravy, která upřednostňovala stravu bohatou na vitamíny a minerály.

S příchodem vědy a rozvojem nových technologií došlo k objevu vitamínů a jednotlivých složek potravy. Díky tomu se začaly syntetizovat některé podpůrné látky uměle. Toho začali využívat zejména sportovci. Existuje mnoho doložených zpráv, že sportovci z této doby užívali během závodů celou řadu podpůrných látek (např. strychnin, nitroglycerin, opium, kofein a další).

Meziválečné období

Meziválečné období bylo pro Evropu, ale i ostatní země velice těžké. Válka otřásla všemi hodnotami a změnila politickou mapu světa. Sport byl v této době hnán politickými ideami kupředu a sportovci museli reprezentovat svoji vlast v tom nejlepším světle. Došlo k velkému pokroku při zkoumání fyziologie svalové práce a energetických zdrojích. Při studii z roku 1924, která byla prováděna na běžcích Bostonského maratonu, bylo zjištěno u běžců, kteří se umístili na prvních místech, že mají velice nízkou hladinu glukózy v krvi, která jim zapříčinila extrémní únavu, bolestivost svalů a poruchy koncentrace. O rok později bylo těmto běžcům aplikováno velké množství sacharidů, které zapříčinilo, že se nežádoucí projevy hypoglykémie neprojevily. Tato studie dala vzniknout vysoko-sacharidové dietě pro vytrvalostní sporty.

V tomto období si vědci položili otázku, co jedí nejlepší sportovci světa? V roce 1936, na olympiádě v Berlíně, provedl Paul Schenk studii, která tuto otázku zodpověděla. Studie se zúčastnilo 4700 sportovců. Výsledkem bylo, že většina sportovců staví svůj dietní systém na mase, někteří konzumovali i 0,5kg denně. K tomu se s ohledem na sport, který sportovec provozoval, přidávala porce sacharidů, která byla tvořena z lokálních potravin. Severské státy měli kaši, Italové těstoviny, Japonci rýži, Američané pšeničné nebo kukuřičné vločky atd. Shrnutí můžeme vidět v tabulce.

Olympionik 1936

• 320 g bílkovin
• 270 g tuku
• 850 g sacharidů
• Denní příjem 7300 kcal

Pro porovnání přikládám i průměrný kalorický příjem sportovců ze zimní olympiády 2018. Můžeme vidět, že se stravování dnešních sportovců značně liší.

Rok 1945-1989

Období studené války vedlo k tomu, že byl sport zpolitizován. To vedlo k neustálému se předhánění mezi velmocemi, už nešlo o sportovce samotné, ale o reprezentaci státu. Trenéři i vědci se snažili neustále zlepšovat výkony sportovců, díky tomu k došlo k velkému vývoji tréninkových metod, začali se cyklovat tréninky pro lepší výsledky, ale i k výrobě prvních doplňků sportovní výživy. Toto období bohužel bylo i velice přínosné pro rozvoj dopingu.

Již jsem zmiňoval, že v potravě sportovců dominovaly hlavně bílkoviny, protože věřili, že jsou zdrojem energie a síly, pokud jde o vytrvalostní sporty. Tuto teorii vyvrátila Pittsova studie z roku 1944, která prokázala že zvýšený příjem bílkovin nevede ke zvýšení vytrvalostního výkonu. I přesto se bílkoviny konzumovaly ve zvýšeném množství i nadále. V 50-60. letech byli hlavními zdroji hovězí maso a mléčné výrobky. Samozřejmě se na scéně objevovali i sportovci, kteří maso nekonzumovali, ale masitá strava stále převažovala. V této době, byl také popsán vliv bílkovin na tvorbu svalové hmoty u silových sportovců.

V 50. letech byl vyroben první proteinový prášek, a to ze sóji, pár let poté se začali vyrábět i syrovátkové proteiny z mléka a vajec.

Roku 1952 v Helsinkách opět proběhla studie, která mapovala výživu olympioniků a bylo zjištěno, že se průměrný kalorický příjem zmenšil na 4 503 kcal s tím, že 40 % energie pocházelo ze sacharidů, 20 % z proteinů a 40 % z tuků.

Olympionik 1952

• 20 % bílkoviny
• 40 % tuky
• 40 % sacharidy
• Denní příjem 4500 kcal

Později v 60. letech se začali zkoumat sacharidy a tuky jako hlavní zdroje pro práci svalů. Hlavním tématem byl svalový glykogen. Skandinávská škola prokázala, že zvýšení svalového glykogenu vede ke zvýšení vytrvalostního výkonu, a tím dala základ vzniku dnešní sacharidové super kompenzaci. Toto zjištění vedlo i k tvorbě prvních sacharidových gelů, které obsahovaly glukózové a sacharózové polymery, a také k tvorbě energetických tyčinek.

V 70. letech se sport přenesl do vědeckých laboratoří a sportovní výživa byla ustanovena jako oficiální věda. Správná strava se stala základem pro podporu výkonu a regeneraci po něm. Během 70. let došlo k extrémnímu rozmachu v užívání kofeinu. Vědci potvrdili, že zlepšuje vytrvalostní výkon a sportovci ho začali užívat ve velkém.

V 80. letech byly vyvinuty první větvené aminokyseliny neboli BCAA (branched-chain amino acids). Zkoumali se jako možný zdroj energie během výkonu. Zkoumaly se i další jednotlivé aminokyseliny, např. arginin, který teoreticky mohl zvyšovat produkci růstového hormonu.

V 90. letech se zkoumal taurin a jeho anabolické účinky. Zajímavou látkou, která se zkoumá dodnes je triacylglycerol o střední délce řetězců, tzv. MCT, které se využívá jako zdroj energie při vytrvalostních sportech a jako látka, která šetří svalový glykogen.

Současnost

Současné trendy ve výživě určují hlavně výrobci potravinových doplňků, kteří přicházejí na trh se stále novými doplňky, které údajně zlepšují výkon sportovců. Ne vždy jsou však tato tvrzené založena na vědeckých poznatcích. Vzniká celá řada moderních diet, které propagují hlavní aktéři jednotlivých sportů. Moderními jsou např. paleo dieta, která je populární ve světě crossfitu, ketogenní dieta a přerušované hladovění ve vytrvalostních sportech nebo také low carb v silových sportech. Díky moderním technologiím a novým poznatkům je dnešní strava šitá na míru pro každého sportovce. Liší se podle sportu i tělesného typu sportovce. Obecně se už ví, že není zapotřebí tolik bílkovin, že zdroje energie mohou být jak ze sacharidů, tak z ketonů. Do popředí se dostávají i jednotlivé stopové prvky. Výživa se začala cyklovat v závislosti na tréninkové fázi sportovce, takže už se nejí po celý rok stejně.

Pro názornou ukázku různorodosti stravovacích stylů si uvedeme dva příklady:

Dean Karnazes

Dean Karnazes je ultramaratonec, který například uběhl 50 maratonů za 50 dní v padesáti amerických státech nebo bez spánku běžel 560 kilometrů za 80 hodin a 44 minut. Dean se spoléhá většinou na dietu, kterou definuje jako směs paleo stravy a RAW potravin. Nedodržuje striktně žádný dietní plán, ale preferuje čerstvou, nezpracovanou stravu. Má rád i maso, zejména lososa. Tvrdí, že neužívá žádné doplňky potravin.

Hafþór Júlíus Björnsson

Islandský silák a vzpěrač Hafthor Bjornsson se v roce 2018 stal nejsilnějším mužem světa. V roce 2020 zvedl na mrtvý tah 501 kg. Váží neuvěřitelných 180 kg a to se musí projevit i v jeho stravování. Jeho dieta určitě není pro každého. Hafthor sní denně 8–10 tisíc kalorií a naprostá většina z nich pochází z kvalitních zdrojů, jako je hovězí maso, vajíčka, těstoviny, rýže, brambory a proteinové koktejly. V tabulce můžeme vidět jeho příkladový jídelníček, který dodržuje v přípravě na závody. Jídelníček určitě není pro každého, ale je na něm nádherně vidět, že dietní plán sportovce se od toho pro běžného člověka hodně liší.

Závěrem

Sportovní výživa se v průběhu celé historie rapidně měnila v závislosti na tom, jak se měnil sport takový. Na dnešní sportovce je kladen stále větší tlak, aby podávali větší výkon a výsledky. V Řecké a Římské antice bylo stravování z mého pohledu velice čisté, důraz byl kladen na zdraví sportovce. Strava nebyla složitá a skládala se zejména z masa, ovoce, zeleniny a pšenice. Středověk byl pro sportovní výživu, ale i sport celkově, velice temným obdobím a nedošlo během této doby k žádnému pokroku. V 19. století došlo k masovému šíření sportu mezi obyvatelstvo a díky tomu se sportovní výživa dostala do popředí. Vznikaly první dietní systémy a doplňky výživy. V Meziválečném období se do sportovní výživy zapojila i věda a byl započat výzkum svalové práce. U vytrvalostních sportovců se začala využívat vysoko sacharidová dieta. Po roce 1945 byla uznána sportovní výživa jako vědní obor. Začali se uměle vyrábět jednotlivé látky a vznikalo stále více doplňků stravy. Dnešní sportovní výživa se hodně točí kolem sportovních doplňků, ale postupně vznikají nové výživové směry, které se vrací k přirozené stravě a kladou důraz na zdraví.

Doufám, že tento trend bude pokračovat a samotný výkon ustoupí do pozadí a hlavním cílem bude zdraví sportovce.

Zdroje

1. Úvod do dějin antického Řecka. Dějepis.com [online]. Václav Němec, Ondřej Leger [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: http://www.dejepis.com/ucebnice/uvod-do-dejin-antickeho-recka/
2. VILIKUS, Zdeněk a kol. Výživa sportovců a sportovní výkon. 2. vydání. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-3152-3.
3. GREXA, Ján a Milena STRACHOVÁ. Dějiny sportu: přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5458-5.
4. Evoluce stravování. Vit-schlesinger.cz [online]. 2015 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: http://www.vitschlesinger.cz/cs/novinky/evoluce-stravovani.html
5. Výživa, zdraví a vědomí těla. Dějiny a současnost [online]. Praha, 2006 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/2/vyziva-zdravi-a-vedomi-tela-/
6. GRIVETTI, Louis E. a Elizabeth A. APPLEGATE. From Olympia to Atlanta: A Cultural-Historical Perspective on Diet and Athletic Training. JN The Journal of Nutrition [online]. 1997, 9 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: http://jn.nutrition.org/content/127/5/860S.ful
7. Pohled do historie sportovní výživy. Sportovci.eu [online]. 2016, 25.8.2016 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: http://www.sportovci.eu/category/sportovni-vyziva/
8. KONOPKA, Petr. Sportovní výživa. 2004. Kopp, 2004. ISBN 8072322281
9. RYŠAVÝ, Filip a Chad RILEY. Tajemství kondičky Deana Karnazese? Nesedět!. Běhej srdcem [online]. 2014, 28.12.2014 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: https://behejsrdcem.com/clanky/tajemstvi-kondicky-deanakarnazese-nesedet/
10. Chcete vypadat jako Hora ze Hry o trůny? Druhý nejsilnější muž světa prozradil drsnou dietu. Je jen pro silné jedince…. IPrima.cz [online]. 2016, 28.4.2016 [cit. 2020-09-16]. Dostupné z: https://lajk.iprima.cz/showbyznys/chcete-vypadat-jako-hora-ze-hry-o-truny-druhy-nejsilnejsi-muz-svetaprozradil-drsnou-0